„Zakladače šikmého proužku a obličejové štíty lékařům,“ říká Petr Dušek, co teď tisknou 3D tiskárny

Jak dlouho s Nadačním fondem Českého rozhlasu Světluška spolupracujete a jak jste se ke spolupráci dostali?

Počátky spolupráce sahají do roku 2015, kdy Světluška společně s Nadací Vodafone spustila program Technologie se Světluškou, zaměřený právě na využívání ICT pro kompenzaci zrakového postižení. A protože se Středisko Teiresiás Masarykovy univerzity v této oblasti dlouhodobě angažuje a patří v ní celosvětově mezi špičková pracoviště, nebylo překvapivé, že pozvání do nově vznikající komise tohoto programu obdržel i můj kolega Radek Pavlíček. Spolupráce zafungovala, postupně jsme zjišťovali, že stejné hodnoty vyznáváme nejen v oblasti profesní, ale sedli jsme si i lidsky, takže od té doby se spolupráce stávala stále intenzivnější a dnes už si bez partnerství Světlušky celou řadu našich aktivit nedokážeme vůbec představit.

Mohl byste stručně představit váš projekt výroby 3D modelů pro nevidomé?

Vytváříme třírozměrné modely, ale i funkční pomůcky pro zrakově hendikepované – mají tak možnost daleko lépe poznávat svět. Pro modely či pomůcky produkujeme digitální podklady, upravujeme existující digitální podklady, na základě digitálních modelů tvoříme fyzické modely. Především s využitím moderních 3D technologií, mezi které patří stroje, lidově označované 3D tiskárny, 3D skenery, různý software pro tvorbu a zpracování 3D modelů.

Získané know-how si nenecháváme jen pro sebe, proto také poskytujeme poradenství těm, kdo chtějí 3D modely vytvářet, případně o tom zatím uvažují. Takové poradenství pak má formu přímé konzultace, přednášky, workshopu, školení, někdy i neformálního posezení třeba u kávy. Naše služby využívají zpravidla učitelé, různé organizace, sami zrakově hendikepovaní, postupně se s námi spojují rodiče zrakově hendikepovaných dětí.

Máte představu, kolik 3D modelů jste již vyrobili?

Abych pravdu řekl, tak nevím, kolik jsme toho na 3D tiskárnách již zhotovili. Jen za posledních 44 měsíců jsem objednal něco přes 300 kg materiálu. Jeden výrobek z 3D tiskárny má hmotnost zpravidla od jednotek po stovky gramů, v průměru to znamená, že odhadem jsme vyrobili jednotky tisíc kusů. Ale jsou v tom zahrnuty i chybové nebo vývojové kousky, nicméně i pro ně nalézáme uplatnění. V dnešních dnech 3D tiskárny z velké části využíváme také pro pomoc v nelehkém koronavirovém období k tvorbě pomůcek, které přímo s činností Lablind Zone nesouvisí. Nedávno to byly zakladače šikmého proužku na výrobu lemovek pro iniciativu „Šijeme roušky“, nyní díly pro obličejové štíty lékařů. Teď zkrátka bez diskuzí na nějaký čas musíme pomoci také tam, kde to je nutné a zjevně krizové. 

Vyrábíte 3D modely jen pro školy a instituce nebo vás může oslovit i jednotlivec?  

Máme zkušenost, že v případě institucí či různých hromadnějších akcí je potřeba vytisknout i několik desítek kusů vzdělávacích pomůcek za poměrně krátký čas. Přesto se snažíme alespoň jednu 3D tiskárnu alokovat na výrobky pro jednotlivce, kteří se na nás také obracejí. Nebo pro někoho, kdo se chce s 3D tiskem seznámit, aby mohl pro zrakově hendikepované také 3D tisknout – nedávno to byl jeden táta nevidomého chlapce. Rádi vyjdeme vstříc školám, institucím i jednotlivcům. 

Jaké jsou nejčastější pomůcky, které ve 3D tiskárně tisknete? 

Velmi časté jsou architektonické modely: Empire State Building, Koloseum, Burj Khalifa, Chufuova pyramida, Eiffelova věž, Žižkovský vysílač, chrám Vasila Blaženého a mnoho dalších. Druhou častou oblastí jsou hvězdářské objekty. Ty ale spíše proto, že se hvězdářství pro zrakově hendikepované věnuji soustavněji než jiným oblastem. Tak vzniklo mnoho reliéfů hvězdokup, ohromné množství modelů Sluneční soustavy, ale i modelů Měsíce, první snímek černé díry. Svého času byla veliká poptávka po stojáncích pro mobilní lupy.

A která byla naopak nejvíc specifická?

Já si myslím, že skoro všechny pomůcky mají něco osobitého, výlučného. Snad ve všech případech lze sledovat nějaký specifický příběh. Proto se mi těžko určuje, jestli ta či ona pomůcka je specifičtější než ty ostatní. Ale jedna pomůcka se jistě oproti jiným vymyká. Hmatové planetárium, kopule, kde můžete nahmatat různé hvězdářské jevy oblohy. Takové hmatové planetárium jsem zkonstruoval již před přibližně osmnácti lety z laminátové skořepiny. S úspěchem bylo dříve používáno zejména na brněnské hvězdárně. V roce 2015 jsem se rozhodl vytvořit nový model hmatového planetária za pomoci 3D tisku. Je pravda, že i kopuli se mi podařilo vytisknout, myslím, že dříve se nikomu něco takového nepodařilo, zvláště na tzv. malé domácí 3D tiskárně, vyhotovit. Představte si, že kopuli, která má vnitřní průměr jeden a půl metru, vyrábíte na 3D tiskárně s výrobním prostorem cca 21x 21x 25 cm. Ale zatím jsem to nedotáhl do konce. Komunita zrakově hendikepovaných o 3D tisk všeho možného měla takový zájem, že jsem 3D tiskařský čas věnoval jiným kouskům.

Kromě tisku 3D modelů pořádáte pro nevidomé a slabozraké řadu aktivit, například pozorování noční oblohy. Můžete nám přiblížit, jak takové pozorování probíhalo a jak jste zapojovali 3D modely?

Mnozí lidé si myslí, že pozorování noční oblohy pořádám já. Ale ono to je trochu jinak. Především je to aktivita Hvězdárny a planetária Brno a Agory. Kdyby se do toho s nadšením nepustili pracovníci hvězdárny či Agory, těžko odhadnout, jestli by něco takového vůbec bylo. Pokud je o pozorování zájem, po dohodě s brněnskou hvězdárnou vytvořím hmatové pomůcky. Modely je zapotřebí zapojovat na základě nějakého promyšleného scénáře. V případě brněnské hvězdárny mi nejdříve astronomové demonstrátoři sdělují, jaké objekty budou v daný čas vévodit obloze. A podle toho vytvoříme pomůcky – vytvořili jsme různé relativně nízké reliéfy hvězdokup, souhvězdí a jiných vesmírných objektů, další třírozměrné modely, například Sluneční soustavu, model Měsíce, různé měsíční krátery. Vedle modelů zhotovených 3D tiskárnami se účastníci mohou seznámit s prostředím hvězdárny a planetária či s některými pozorovacími přístroji.

Realizovali jsme nemálo akcí ve Středisku Teiresiás při Masarykově univerzitě, v některých odbočkách SONS a jinde. Jistě nás čeká mnoho dalších akcí. Všechny zmíněné i budoucí akce propagujeme na webu. Předpokládám, že tento či příští rok uspořádáme hvězdářskou akci také pro zrakově hendikepované zájemce v britském Oxfordu.

Věnujete se také 3D skenování, mohl byste nám popsat, co si pod tím lépe představit? Četla jsem, že převádíte fotografie do 3D bust? V jaké oblasti se dá 3D skenování nejlépe využít?

3D skenování je jeden ze způsobů, jak převést reálný objekt do digitální podoby. Vlastně tak pořizujeme digitální kopii fyzického objektu. Takovou digitální kopii následně můžeme dále upravovat a vytvořit hmatový model s pomocí 3D tiskárny si následně může prakticky kdokoliv na světě. Jsou různé 3D skenery, které jsou schopny skenovat různé objekty. My se zajímáme o skenování relativně běžných objektů, mezi které patří lidé, sochy, architektonické prvky, ale zkoušíme také rostliny a zvířata. Provádíme bezkontaktní, nedestruktivní 3D skenování převážně metodou strukturovaného světla, kdy na skenovaný objekt je promítán světelný vzor, který snímá kamerový systém. Takto získaný obraz je následně softwarově zpracováván. 3D skener nám umožňuje pořizovat digitální modely mnoha zajímavých objektů, velký zájem je o vytváření modelů bust či celých lidských postav. Je pravda, že v této oblasti jsme doposud opatrně našlapovali, nicméně je také pravda, že již prakticky jsme schopni provádět různá 3D skenování, včetně lidí, za různým účelem. Nicméně stále jsme opatrní z důvodů omezených kapacit.

Zrovna nedávno jsme skenovali fotbalistu. Naskenovaného fotbalistu následně digitálně upravíme, což obnáší zbavení se různých digitálních nedostatků, doplníme, co se nám nepodařilo dobře naskenovat, model fotbalisty zmenšíme a přimodelujeme mu podstavec. Ve výsledku tak vznikne jedinečný pohár pro vítěze jedné soutěže. Předtím jsme prováděli sken rodiny nevidomého chlapce, z čehož vzniklo památečné sousoší. Plánujeme naskenovat peron a kolejiště metra. A stále více vzniká poptávka po skenování různých architektonických a historických objektů.

Pokud jde o převádění fotografií do 3D bust – ano, existují různé možnosti. Ale nemusí se jednat jen o busty, ale o jakékoliv další objekty. Oboru, který se zabývá rekonstrukcí útvarů či jevů na fotografiích, počítaje v to i převádění do 3D podoby, se říká fotogrametrie.

Kolik lidí vás na projektu pracuje? 

Vším možným se zabývám já. Neobyčejně mi pomáhá můj přítel. Projektovou agendu včetně propojování aktivit Lablind Zone s jinými projekty Teiresia pak má na starosti kolega Radek Pavlíček. A pak je mnoho lidí, kteří nám kdeco připomínkují, pomáhají na jednotlivých akcích. 

Co vás na vaší práci nejvíce naplňuje?

To není jednoduchá otázka. Myslím, že o tom moc nepřemýšlím. A když o tom přemýšlím, nalézám mnoho různých interpretací, takže když nějak odpovím teď, možná zítra si takovou odpovědí již nebudu jist. Myslím si, že tato práce mi je určitým způsobem poznávání světa, možností jeho tvarování k podobě, kterou intuitivně považuji za správnou.