„Své místo na olympiádě v Tokiu jsem přenechal jinému plavci,“ říká nevidomý sportovec David Kratochvíl
Nejlepšímu českému nevidomému plavci Davidu Kratochvílovi je pouhých 13 let, už soutěží mezi muži a na závodech se umisťuje na předních příčkách. Jen za rok 2021 získal 32 medailí. Velkoryse se zachoval, když loni před olympiádou v Tokiu přenechal své místo jinému plavci, pro kterého se jednalo o možná poslední šanci na sportovní události roku odstartovat. David nám v rozhovoru prozradil, kdo jsou to tapéři, i jak mu ve slibně rozplavané kariéře pomáhá Světluška
Tvoji vrstevníci ti prý v bazénu přestávají stačit. Do jaké věkové kategorie vlastně patříš a v jaké reálně startuješ?
Momentálně asi ano. I tak ale fandím všem. Patřím do juniorské kategorie do 16 let a nejčastěji startuji za open, tedy bez omezení věku.
Jak jsi na tom ve srovnání s vidícími plavci? Máš v bazénu vůbec nějaká omezení?
Vidící plavec má mnohem více možností k opravení správného stylu, může okoukat, co zlepšit. Podívat se na různá videa, metodiky. Většinou nikdy „nezakličkují“, což se u nás nevidomých stává. Důležité je, abych měl dráhu sám pro sebe. Vyplavání po obrátce a start musí být pořádně natrénované, abych nevyplaval v jiné dráze.
Kdo jsou to „tapéři“ a proč se bez nich v bazénu neobejdeš?
Bez „tapérů“ bych nemohl plavat. Nejde to, je to nemožné. Ťuknutím do hlavy určí čas obrátky a cíl, abych nenarazil. Tapéry mám pořád stejné. I oni si musí správně natrénovat, kdy mě ťuknout, protože i správný signál dá kvalitnější odraz a tím i menší ztrátu času.
Na jakou sportovní událost se připravuješ v současnosti? A v jaké disciplíně tam budeš závodit?
Čeká mě Mistrovství světa na Madeiře a Evropské paralympijské hry mládeže (EPYG) ve Finsku. Dále pak závody mezi v ČR. Ve všech budu plavat kraul, znak, motýl i prsa.
Jakých svých sportovních úspěchů si vážíš nejvíce a jaká je nejvyšší meta, které bys chtěl dosáhnout?
Určitě možnosti účasti na Paralympiádě 2021 v Tokiu, na kterou jsem limity zaplaval na ME na Madeiře. Bylo to velké překvapení a obrovská radost. Zaplaval jsem celkem pět limitů, takže pět startů. A určitě bych si rád zaplaval na Paralympiádě v Paříži v roce 2024.
Do Tokia na paralympiádu jsi nakonec nejel, prestože jsi splnil limity, proč?
Místo jsem přenechal plavci, který limity zaplaval v roce 2020 a nechtěl jsem mu tuto možná poslední šanci vzít.
Kvůli koronavirovým omezením jistě nemohlo být jednoduché trénovat. Jak jsi to v uplynulých dvou letech zvládal?
Bylo to velmi náročné. Velké díky patří proto bazénu KV Arena, který nám umožnil trénovat před závody na ME. Dojížděli jsme přes uzavřené kraje. Kontroly nás mnohdy nechtěly pustit. Dojíždění 1,5 hodiny do bazénu a stejnou dobu nazpět, učil jsem se v autě. Po dobu, kdy jsme do bazénu nemohli, jsme trénovali suchou přípravu: běžkování, kolo, brusle, běh, posilování. Bazén to však nenahradí.
Kdo tě v tvém okolí nejvíce podporuje?
Můj trenér a rodina. Mnohdy je to i pro ně velmi náročné a já za tuto možnost moc děkuji.
Jak ti v tvé slibně rozplavané kariéře pomáhá Světluška?
Světluška přispívá na mé velmi nákladné závody, které se ještě násobí účastí „tapérů“, bez kterých nemůžu plavat. Moc děkuji za vaši podporu.
Chodíš normálně do školy, nebo máš rozvrh individuálně přizpůsobený tréninkům? A k jakému povolání, tedy kromě profesionálního sportu, tě to táhne?
Chodím na gymnázium v Tachově, jsem integrován. Studuji ve městě, kde bydlím. Bazén mi umožňuje trénink dle naší potřeby. Hodně se zajímám o práva.
Děláš ještě nějaké další sporty, když zrovna nejsi v bazénu? Máš vůbec nějaký čas i na další koníčky?
Ve volném čase jezdím na kole, na kolečkových nebo ledních bruslí, lyžuji, běžkuji, běhám, lezu po stěnách. Chodím na šachy a do ZUŠ na kytaru, akordeon a piáno, dojíždím i do Plzně na výuku notopisu v braillském písmu a počítačovou výuku pro nevidomé. Mám toho poměrně dost, ale zatím to stíhám.
Na co všechno se těšíš v letošním roce?
Určitě na snad normální život a trénink před covidem a samozřejmě na závody.
