Při goalballe musíte potlačit pud sebezáchovy, říká sportovec Jan Bošek
Jan Bošek je předsedou úspěšného sportovního klubu GC Perun. Zároveň v něm sám hraje. Na tom bylo nebylo nic až tak zvláštního, ovšem Jan má nejen zúžené zorné pole, poškozenou sítnici, ale také těžkou šeroslepost, tedy dokonce několik očních vad. A sport, jemuž se věnuje, je paralympijský sport – goalball.
Zajímalo by mě, jestli si vzpomenete, jaké myšlenky vás napadaly ve chvíli, kdy jste poprvé nasadil goalballové klapky a měl se začít dynamicky pohybovat po hřišti?
Můj první trenér a zároveň tehdejší ředitel Plzeňské základní školy pro zrakově postižené, Mgr. Pavel Vošahlík, s oblibou vypráví o mém prvním tréninku, kde jsem si měl nasadit klapky a dostat prvním míčem přímo na hlavu. Možná i proto si to nepamatuji.
A před kolika lety se vlastně tohle stalo, tedy kdy jste se goalballu začal věnovat? A na jaké pozici nyní hrajete?
S goalballem jsem začal v 6. třídě a celou základní školu jsem hrál na středu. Později v reprezentaci jsem byl potřeba na levé straně. Dnes paradoxně nejraději hraji na pravém křídle. Díky těmto anabázím jsem dnes schopen hrát všude tak, jak družstvo zrovna potřebuje.
Jste poměrně všestranně sportovně zaměřený, největší důraz ale kladete právě na tuto míčovou hru. Čím vás tak učarovala?
Mám slabost pro jakýkoliv sport, zejména pak pro kolektivní míčové sporty. Goalball je krásný v tom, že ho původně vymysleli nevidomí pro nevidomé. V praxi se tato výhoda projevuje tak, že i když se sejdeme na tréninku bez „koukavých“, tedy trenéra, rozhodčího, asistenta, jsme schopni si zahrát. U ostatních sportů jsme ale odkázáni na asistenty, traséry, piloty apod.
Co jako goalballista musíte mít ve výbavě, abyste si zahrál na úrovni ligového týmu?
Určitě bych na hřiště nevlezl bez některých chráničů. Míč váží jeden a čtvrt kilo a je z pevné gumy, podobně jako pneumatika, takže mi může natlouct podlaha i míč. Ještě důležitější je správná technika, dynamika, prostorová orientace a téměř žádný pud sebezáchovy!
V Česku prý existují jen asi 3 goalballové týmy. Vyskytují se v nich i nějaká děvčata, nebo je to v Česku spíše mužský sport?
Počet družstev u nás se v čase mění. Před příchodem současného prezidenta do funkce v ČSZPS (Český svaz zrakově postižených sportovců) jsme měli i 7 družstev. Tento počet jistě klesl, ale s určitostí se nedá říct kolik, protože v současné chvíli už u nás není oficiální soutěž. Ženy do goalballu jistě patří. Jediné ženské družstvo jsme měli v Perunu, bohužel v současné chvíli už ani my nedisponujeme ženským týmem. Je to pro nás v Perunu výzva do dalších let, opět zmobilizovat něžné pohlaví pro tento tvrdý sport.
A jak je to celosvětově?
I celosvětově je méně žen než mužů věnujících se goalballu. Ženy mají oddělenou kategorii na všech vrcholných akcích. Na olympijských hrách, na mistrovství světa či mistrovství Evropy. Mezi nejlepší patří Turkyně a Rusky.
Nejlepším týmem na světě je prý ten portugalský, a to díky skvělému finančnímu zázemí. Váš tým GC Perun v Česku podporuje například Nadační fond Českého rozhlasu Světluška. Můžete prosím popsat, jak konkrétně podpora vypadá a probíhá?
Nadační fond Českého rozhlasu nás podporuje finančně. V současné chvíli, kdy goalball není podporovaný ČSZPS, vnímám tuto podporu Světlušky i jako morální. Finance potřebujeme a využíváme na startovné hráčů, dopravné na turnaje, pronájem haly nebo nákup míčů. Letos jsme i za přispění Světlušky dokonce pořídili atypické goalballové branky, což velmi výrazně zvyšuje kvalitu tréninků.
V říjnu jste se zúčastnili mezinárodní soutěže SEGL - Championship 2021, kde jste vybojovali čtvrté místo, což je velký úspěch. Co vám k němu dopomohlo?
V roce 2019 jsme v této soutěži skončili dokonce druzí. Od té chvíle se toho stalo hodně, tedy spíše nestalo. Ba dokonce nám byla rozpuštěna reprezentace. To mělo za následek výrazný pokles motivace u hráčů a zájem o goalball. Pro nás bylo tedy zásadní nalézt nové cíle, které vás nutí se systematicky věnovat a připravovat, i když se vám zrovna jednou nechce. Právě SEGL jako nejprestižnější klubová soutěž nám toto dala a v klubu jsme si slíbili, že ji jednou vyhrajeme. Letos tedy 4., ale příště, kdo ví...
Vy sám prý z lisabonského týmu občas dostanete nabídku rozšířit jejich týmové řady. Co vás drží v Česku, že se nestanete jejich stálým hráčem?
Za tuto možnost jsem opravdu velmi rád a neskonale si jí vážím. Nahlédl jsem tak do profesionálnějšího prostředí. Za koronaviru to pro mě byla jediná možnost, jak si goalball zahrát. Je příjemné si přijet “jen” zahrát a nemuset řešit, aby nás bylo dost, abychom měli na tělocvičnu, abychom měli s čím hrát, abychom byli schopni zahrát určitá herní schémata. A to je zároveň to, co mě tu drží. Rozdělaná práce. Tady nejsem jenom hráč, ale i předseda spolku, trenér dětí.
Mou poslední otázkou je, kam byste pozval čtenáře na goalball?
Potenciální příznivce goalballu bych rád pozval na kvalifikační kolo SEGL - Championships 2022 v pražské Vinoři, a to 4. - 6. 3. 2022. Více informací můžete sledovat na našem facebookovém profilu GC Perun.
