Představujeme kavárnici Kavárny POTMĚ Janu Handzlíkovou

18. září 2015
Jana Handzlíková

Jana čte ráda detektivky a luští záhady. Jakou však máte barvu očí nebo vlasů z vašeho hlasu nepozná. Pokud nepracuje v Kavárně POTMĚ snaží se vysvětlit studentům speciální pedagogiky, jak správně pomáhat nevidomým.

Jak dlouho už jsi součástí týmu světluščí Kavárny POTMĚ?

Nějak se nemůžu dobrat počtu let. Letos to bude po šesté nebo sedmé. Práce v Kavárně POTMĚ je pro mne vždycky docela příjemná a vítaná změna, protože se u ní moc nesedí. Dělám číšnici, takže je to hodně o komunikaci s lidmi. Po každé je to svým způsobem stejné, ale přesto úplně jiné. A občas pěkně bolí nohy.

A k tomu "sedavému" zaměstnání. Učíš na střední škole sociální speciální pedagogiku. Co tě na tom baví?

Speciální pedagogiku jsem vystudovala, je to obor, který se zabývá mimo jiné také problematikou lidí se zrakovým postižením, což se mne osobně týká. Jsem ráda, že nezůstalo jen při studiu, a že se mi podařilo získat v oboru, který mě zajímá i práci. Byť je to jen malý úvazek. Smysl vidím v tom, že mohu studentům popsat konkrétní zkušenosti a poznatky ze života. Nemusím se omezovat - alespoň v téhle oblasti - na informace získané z knih nebo od někoho druhého. Studenti mě vidí při práci a pokud je potřeba, tak mi i pomohou. Třeba mne někam doprovodí.

A čemu se věnuješ ve volném čase?

Co se zálib týče, tak ráda chodím do divadla. Hodně čtu, hlavně detektivky. Od malička mě bavilo luštit různé hádanky, křížovky a hlavolamy. Ne, že by mi to bůhví jak šlo, ale jsem schopná u toho vydržet hodně dlouho, takže se nakonec občas ke správnému řešení doberu. Protože poměrně dost času trávím u počítače tzn. v sedě, tak se snažím přimět k nějakému tomu pohybu. Pro tyto účely jsem si před nějakým tím rokem koupila domů rotoped. Zatím se mi jej celkem daří využívat. Nejlépe se mi cvičí u telky u nějakého sportovního přenosu (hlavně hokej, ale zvládám i tenis, skoky na lyžích, biatlon nebo fotbal), je to docela motivující. Také chodím ráda do přírody na výlety. S kamarádkami podnikáme občas delší túry.

Máš nějaký sen nebo plán, čeho bys chtěla dosáhnout nebo by se ti líbilo někdy podniknout?

Chci žít normální běžný život, jako každý druhý. Tzn. mít nějakou práci, která by člověka naplňovala a bavila a mít kolem sebe lidi, na které se můžeš spolehnout a kteří se můžou spolehnout na tebe.

Je ještě něco, co tě v Kavárně POTMĚ překvapí?

Dost často se mě lidé ptají, jestli umím podle hlasu poznat, jak vypadají. Na to jim obvykle říkám, že nejsem žádný mimozemšťan s nadpřirozenými schopnostmi, který by podle hlasu poznal, jestli má člověk modré oči nebo hnědé vlasy. Mně ani na základě slyšeného hlasu nenabíhají představy o tom, jak by ten člověk mohl vypadat, protože to nejsou pro mne v ten první okamžik důležité informace. Lidi to dost často překvapí. Vlastně se ani moc nedivím, vzhledem k tomu, že k vidícímu člověku se tyhle informace dostanou jako první.

Spustit audio
autoři: Barbora Mocová, Veronika Musilová