„Není to neštěstí, ale úkol,“ říká o výchově zrakově hendikepovaného syna maminka tří dětí Halina

17. duben 2021

Jožko je jedno z dětí, kterému jsme k naší radosti mohli v rámci našeho Fondu Kaufland pomoci s pořízením potřebných pomůcek, a to hned dvakrát. Nejprve s koupí hmatové knížky, později piana, na které s chutí hraje i jeho starší sestra Johanka. Rozhovor s pozitivně naladěnou trojnásobnou maminkou Jožka, Halinou, je určen nejen rodičům, kteří zejména v posledních měsících propadají chmurám, ale i všem, kteří potřebují doplnit velkou dávku optimismu.

Jožko trpí od narození neléčitelnou genetickou vadou, kvůli které má nyní už jen zbytky zraku. Jedná se „pouze“ o vadu očí, nebo čelíte i dalším problémům? Co přesně tedy Jožko okem rozezná?

Jožko má zachovaný světlocit. Dobře vidí v šeru a ve tmě, to rozezná obrysy a lokalizuje světlo na tři metry. Někdy nás opravdu překvapí, co vše vidí, například v šeru na chodbě sebral předmět, který měl také šedou barvu. Je to otázka, jestli je to už spíš nějaká jeho intuice, nebo jestli toto opravdu vidí. Má genetickou vadu, a chválabohu, je postižený pouze zrak, nic jiného. 

 Jožko, jak jsem se dozvěděla, je integrován na klasické základní škole. Nástup do první třídy jste původně dvakrát odložili, a to kvůli jeho tehdejší nepřipravenosti a také kvůli vašemu onkologickému onemocnění. Vyplatilo se čekat? Cítí se Jožko dobře mezi zdravými dětmi?

 Jožko už v podstatě nastoupil předloni, dohodli jsme se s paní ředitelkou, že mu první ročník rozloží na dva roky, abychom to všichni zvládli. Bylo to v jeho případě, myslím, to nejlepší možné řešení. První rok tedy opravdu pouze doháněl to, co už měl dávno umět, tento rok už je, de facto víceméně integrovaný v pravém slova smyslu, dělá s dětmi souběžně úkoly...Myslím, že je ve třídě velmi oblíbený, a to nejen pro svůj smysl pro humor. Děti ho mají rádi, a on je, vzali ho naprosto bez problémů mezi sebe. Je velmi pěkné pozorovat, jak berou přirozeně ohled na jeho zrakový handicap, je to až dojemné.

Četla jsem také, že Jožkovo začlenění nebylo zpočátku snadné, později se ale s dětmi sžil, dokonce se prý spolužačky předháněly, která mu bude více pomáhat. Doporučila byste i přes složité začátky rodičům s hendikepovaným dítětem spíše integraci, nebo speciální školu?

Tohle je velmi individuální otázka. Myslím si, že integrace má smysl, když posouvá dopředu jak postiženého, tak i kolektiv "zdravých" dětí, a to nejen v oblasti vzdělávání, ale hlavně mezilidských kontaktů. Oběma stranám to musí něco pozitivního přinášet, když ne, je to oboustranné trápení.

Máte ještě dceru Johanku a syna Jakuba. V průběhu pandemie jste měla tedy tři děti v domácí výuce. Jak jste se s tím vypořádávala naopak vy?

Kuba je na střední škole v prvním ročníku a Johanka v sedmé třídě ZŠ a ti už moji podporu během domácí výuky díkybohu nepotřebují. Naopak, když potřebuji něco na počítači, tak já oslovím je. 

Ve škole běžně pomáhá Jožkovi asistentka Josefa. Je vám po ruce i nyní? Pokud ano, v čem nejvíce oceníte její pomoc?

Josefu nám seslalo samo nebe. Máme v podstatě obrovské štěstí, věnuje se Jožkovi tak, jak právě potřebuje. Je schopná se s ním učit také online.

Jožka a Johanku baví hrát na piano, čemu se ještě společně rádi věnují? Pomáhají vám s péči o Jožka i dcera a druhý syn?

Jožko také rád zpívá, má absolutní sluch. No a s dětmi je to jako s jakýmikoliv sourozenci, spolu si hrají, i se perou...Úplně stejně jako všechny děti. 

Co byste vzkázala rodičům s hendikepovaným dítětem, kteří propadají chmurám?

Asi to, co pomohlo nám, když jsme zjistili, že Jožko nevidí. Není to neštěstí, ale úkol. Bereme Jožka jako dar, stejně jako všechny naše děti. Všechno má svůj smysl a nemyslím si, že zrakové postižení je tak moc těžký handicap, který by se nedal, třeba s pomocí okolí, v pohodě zvládnout. 

 Když teď na chvíli úplně zapomeneme na děti, u čeho si vy sama nejraději odpočinete, co vás nejvíce těší?

Asi nejvíc si odpočinu sama při procházce v přírodě a také mám ráda svoji práci. U té také rychle zapomenu na všechny problémy.

 

 

Spustit audio