Komu Světluška rozdává světlo?
Světluška se snaží svítit na cestu lidem, kteří přišli o jeden z nejcennějších smyslů – o zrak. Vybrali jsme tři příběhy těch, kterým jsme trochu světla ukrojili z našeho světelného zdroje, a tak jim v jejich nelehké životní situaci pomohli. Seznamte se s paní Karlou a její vodicí fenkou Valy, s panem Radomírem, který nyní brázdí cesty na tandemovém kole, nebo s paní Eliškou, jež si čte pomocí kamerové lupy.
Nerozlučná dvojka: paní Karla a vodicí fenka Valy
Karle se zrak zhoršuje již 12 let. Přestože Karla skončila v invalidním důchodu prakticky nevidomá, nevzdala se a se svou slepotou se začala učit žít. Používá různé kompenzační pomůcky, jako je speciální mobilní telefon nebo digitální lupa. Vzhledem k tomu, že v zimním období nic nevidí, rozhodla se zažádat o vodívodicího pejska. Ve škole pro výcvik vodicích psů v Brně pod vedením Milana Dvořáka si vybrala fenku Valy. Paní Karle pomohla s finanční spoluúčastí na pořízení pejska Světluška.
„Valinka je moc šikovná, mé trasy se učila velice rychle. Dnes máme za sebou půl roku a s Valinkou tvoříme nerozlučnou dvojku. Neskutečně mi pomáhá, časté trasy chodíme bez povelů a o hodně rychleji. Naprosto jí důvěřuju a po přesunu z bodu A do bodu B nejsem tak psychicky unavená. Musím říci, že pořídit si vodicího pejska bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě,“ vysvětluje Karla.
„Chtěla bych moc poděkovat Světlušce a všem, kteří do vašeho fondu přispěli nějakou částkou. Je dobré vědět, že je mezi námi spousta lidí se srdcem na pravém místě,“ napsala Světlušce v dopise Karla.
Nevidomý Radomír miluje projížďky s vnuky na tandemovém kole
Pan Radomír má vrozenou oční vadu – pigmentační degeneraci sítnice. Od osmnácti let se mu začal rapidně zhoršovat zrak a od té doby je odkázán na pomoc druhých. V mládí se pan Radomír rád věnoval mnoha sportům, jako je fotbal, hokej, tenis a cyklistika. Kvůli zrakové vadě bohužel sportovat přestal. Letos se situace změnila. Radomír se dozvěděl o možnosti jezdit na tandemovém kole. Jakmile si ho jednou půjčil a projížděl se se svými vnuky, celá rodina si kolo zamilovala. Společně se starším synem během tří týdnů najeli na 300 kilometrů. Díky tandemovému kolu, na které Radomírovi Světluška finančně přispěla, se může nyní věnovat své rodině mnohem aktivněji.
Paní Eliška může zase číst pomocí kamerové lupy
Eliška je ve starobním důchodu. Od dětství nevidí na pravé oko a zrak obecně jí komplikuje šedý i zelený zákal. V roce 2016 bylo levé oko postiženo další oční chorobou, a vidění se tak velmi zhoršuje. V současné době paní Elišce nepomáhá žádná lupa. Jednou si ale vyzkoušela lupu kamerovou, jež jí dovolila číst alespoň trochu, a byla nadšená. Vzhledem k finanční situaci si však pomůcku nemohla dovolit zakoupit. Žádost o příspěvek na Úřadu práce byl paní Elišce zamítnut, a tak na koupi kamery přispěla Světluška. Paní Eliška může nyní zase číst své oblíbené romány.
