„Hráč by měl své soupeře povzbuzovat,“ říká mladá naděje sportu pro zrakově znevýhodněné
Nevidomá osmnáctiletá gymnazistka Iva Karásková sklízí jeden úspěch za druhým v showdownu, sportu blízkému stolnímu tenisu, kterému se mohou věnovat zrakově znevýhodnění. Nadační fond Světluška jí společně s Fondem Kaufland přispěly na zbrusu nový herní stůl, aby mohla naplno trénovat přímo ve svém rodném Zlíně. Jaké jsou její ambice v tomto specifickém sportu a co dalšího tuto všestranně nadanou slečnu naplňuje, se dozvíte v našem dalším rozhovoru.
Jak vypadá takový showdownový trénink?
Showdownový trénink probíhá tak, že s tátovou pomocí trénuji taktiku hry – například různé typy showdownových úderů nebo správné podání – a poté vždy následuje set mezi mnou a paní ze SONS(Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR), při kterém nám táta dělá rozhodčího. Tento cyklus se opakuje po celou dobu tréninku.
Co vás na tomto sportu baví nejvíc?
Nejvíc mě baví, že hraji proti druhému člověku. Vyvolává to ve mně více adrenalinu než třeba při plavání, kdy jsem sama a nemám s kým soupeřit.
Jakými vlastnostmi musí hráč tohoto sportu oplývat, aby se mu při soutěžích dařilo?
Hráč by měl být trpělivý při tréninku, v žádném případě nemůže hned chtít úspěchy. Dále by neměl být příliš citlivý, aby ho nezaskočila první prohra a aby se nerozbrečel při turnaji. Také by se neměl posmívat ostatním hráčům, kterým hra zatím příliš nepřeje, a místo toho by měl své vrstevníky povzbuzovat a motivovat.
Na webu Světlušky jsme si už povídali také s goalballovým reprezentantem. Jak se to má se showdownem a zápasy na mezinárodní scéně?
Turnaje probíhají v různých státech, například v Litvě, Finsku nebo na Slovensku. Možností je poměrně hodně, ale já jsem zatím neabsolvovala žádný turnaj mimo Českou republiku a Slovensko.
Kam byste to v rámci showdownu chtěla takzvaně dotáhnout?
Chtěla bych to dotáhnout co nejvýš, musím si ještě nastudovat všechny možnosti. V současné době je mým cílem kvalifikace na mistrovství České republiky. Potom bych chtěla začít také s turnaji v zahraničí, kde bych ráda reprezentovala naši zemi.
Máte ještě spoustu dalších koníčků, kromě sportu hrajete i na hudební nástroje. Jak se vám daří všechno časově zvládat?
Jelikož studuji na gymnáziu, je to poměrně náročné. Vše, co chci dělat, mám rozdělené do dnů v týdnu. Například v úterý mám showdown, ve středu flétnu, v pátek klavír… Bohužel mi nezbývá čas na další věci, které bych chtěla dělat, jako třeba bowling, zvukovou střelbu, zpěv nebo nějakou brigádu.
Někteří škarohlídi tvrdí, že sport a hra na nástroj nejde skloubit. Co byste jim na to řekla?
Řekla bych, že to určitě skloubit jde a dokonce velmi dobře. Myslím si, že když člověk má hudební vzdělání a k tomu sportuje, je to pro něj pozitivní v tom smyslu, že se může hudbou povzbuzovat při sportu. Jsem toho názoru, že sport a hra na nástroj se k sobě dokonale hodí.
Ivu podporujeme díky našemu Fondu Kaufland. Iva si tak mohla díky finanční pomoci pořídit vlastní showdownový stůl, takže bude moci nyní trénovat ostošest.
