67 tisíc korun pro plavkyni Nikol Bukóciovou se „vycvičilo“ na letošních Bězích pro Světlušku
Za každý dřep, sklapovačku nebo klik, který běžci na rozehřátí absolvovali, věnovala ČSOB na podporu devatenáctileté Nikol jednu korunu. Celkově se v rámci běhů podařilo vybrat sedmašedesát tisíc korun. Tuto částku Nikol použije na úhradu svého trenéra plavání. Jak se Nikol samotné líbila sportovní zóna ČSOB? Láká ji kromě plavání i adrenalin a o čem kromě vrcholových sportovních výsledků ještě sní?
Četli jsme, že jste hrála na harmoniku. Hrajete stále, nebo se věnujete intenzivně pouze plavání?
Na harmoniku hraju pořád pro zábavu, začala jsem v devíti letech. Také hraju ve folklórním souboru Dyleň s dospělou muzikou a korepetituju dětskou taneční složku. Účastním se srazu harmonikářů, ale i folklorních festivalů v Čechách a zahraničí. Hraju také na klavír, ráda skládám vlastní skladby. Líbilo by se mi, kdybych mohla sólově vystoupit v rámci klavírního představení, zpívám totiž sólově i ve sboru v Nové Roli.
Kdy jste se zamilovala do plavání?
Vodu mám ráda odmalička, plavat jsem začala v roce 2012. Nyní se plavání věnuji dvakrát do týdne, od příštího roku bych ale ráda začala trénovat třikrát týdně.
Jaké jsou rozdíly v závodech pro vidícího a zrakově postiženého člověka?
Musím mít například černou lepenkou zalepené plavecké brýle. Rozdíl je i v tom, že mě na konci bazénu před obrátkou ťuknou taperovou holí.
Co momentálně studujete?
Pedagogickou školu v Karlových Varech, obor sociální činnost, právě jsem ukončila druhý ročník.
Máte nějakou vysněnou profesi?
Vysněnou profesi zatím nemám, chtěla bych ale zůstat v oboru, tedy v oblasti sociální práce a sociálních služeb.
Na stánku ČSOB, kde pro vás v rámci letošních Nočních běhů pro Světlušku uspořádala společnost speciální sportovní koutek, bylo pořád živo, měla jste radost?
Živo tam opravdu bylo, měla jsem hezký pocit, když jsem viděla cvičit tolik lidí i malých dětí. Po delším přemlouvání šla cvičit i moje mamka, což byl fakt velký zážitek. Dřepovala dvě minuty, samozřejmě jsem ji hodně podporovala. Poprvé měla čtyřiašedesát dřepů a podruhé sedmašedesát. Nádherná atmosféra byla při běhu samotném. Měla jsem fajn traséra, ultramaratonce Reného Kujana. Běželo se mi nejlíp ze všech běhů, kterých jsem se kdy zúčastnila. Druhý běh byl náročnější.
Co byste si v rámci sportu nebo hudby chtěla ještě vyzkoušet? Napadlo vás někdy vyzkoušet nějaký adrenalinový zážitek?
Ráda bych jezdila na víc závodů a potěšilo by mě, kdybych se zlepšila natolik, že bych mohla jet na mistrovství světa. Chtěla bych se věnovat více běhu a zajímala by mě například akrojóga. Hudba je pro mě hrozně moc důležitá a přála bych si zahrát nebo zazpívat v kapele. Napadá mě klavírní doprovod ve skupině Traktor, harmonika s Jaromírem Nohavicou a zpěv na koncertě se skupinou Olympic. Co se adrenalinu týče, ten mám také ráda. Bavil by mě let balónem, nebo slaňování z mostu. Jednou jsem měla možnost vyzkoušet větrný tunel, to byl parádní zážitek, který bych si ráda zopakovala.
