Největší radost mám, když se lidé u mých fotek zastaví a každý si v nich najde to své, říká fotograf Lubomír

Lubomíre, mohl byste přiblížit, jakou konkrétní oční vadou trpíte a jak vypadá váš vizuální vjem?

Své prsty na ruce nevidím ani s brýlemi, ani bez nich, a to tak na vzdálenost 7 cm před samotným okem. Když prsty konečně okem zachytím, nedokážu bohužel najít jejich ostrou část. Představte si tedy můj obraz světa skrytý za mikrotenovým sáčkem.

Jedná se o zrakové postižení, které se u vás projevilo už v dětství nebo až v dospělosti?

U nás v rodině se tento zrakový handicap objevuje v mužské linii. Kolem mých 5let si rodiče všimli, že stojím u televize a koukám na ni z boku pod zvláštním úhlem a velmi zblízka. Tak mě dovedli na oční a dostal jsem první brýle, a to rovnou 5 dioptrií.

Myslíte, že pro vás bylo snazší se s danou situací vyrovnat, i tím, že jste byl ještě malinké dítě?

Upřímně, s tím se nikdy nevyrovnáte. Vleče se to s vámi celý život. Jak v dětství, kdy mohli kluci hrát fotbal nebo hokej. Tak poté i v pubertě, protože jste kluk „s popelníky“ na nose a žádná holka o vás nestojí. Nejspíše pro mě bylo ale v dětství snazší se s danou situací smířit, protože jsem netušil, co se bude v životě odehrávat dále.

V minulosti nebyly kompenzační pomůcky pro nevidomé na takové úrovni, jako jsou dnes. Jak jste s vaším handicapem pracoval v praktickém životě?

Byl a je to každodenní boj. Jednoduchý příklad za všechny: pultová prodejna jakéhokoliv zboží. Vy sám moc dobře víte, co chcete nakoupit. Ale daný prodejce, i když vidí vaše silné brýle, odpoví: „Copak to nevidíte, že nemáme?“ Když se slušně zeptáte, kolik dané zboží stojí, tak je vždy odpověď: „Si to přečtěte.“

Vaší celoživotní vášní se stalo fotografování. Jak jste se k němu dostal?

V roce 2003 se mi na dovolené roztrhla sítnice. Podstoupil jsem několik operací. Slepé oko začalo ovlivňovat to zdravé. Bylo mi proto doporučeno nechat nemocné oko vyjmout. V prosinci roku 2006 proběhla operace. Přestal jsem mít bolesti a oko, které prozatím vidí, si ulevilo. Poté následovala těžší fáze: naučit se s handicapem žít. Stále dokola mi v hlavě běžela myšlenka: Proč zrovna já a jak budu fungovat? Právě kvůli tomu se mi svět a vidící prostor kolem zmenšil. Pak přišla doba digitálních kompaktních fotoaparátů. Tak jsem například zjistil, že když si na zastávce vyfotím jízdní řád, mohu si ho následně zvětšit a dobře přečíst. Od té doby jsem začal na kompakt fotit úplně vše. Vlastně jsem si vyrobil vlastní kompenzační pomůcku. I v obchodech jsem si fotil ceny zboží. V roce 2008 mi kamarád půjčil zrcadlovku. Nevěděl jsem, jak s ní pracovat. Kamarád mi ale řekl, jen ať to nevzdávám a zkusím to. Když jsem viděl, kolik detailů dokáže zrcadlovka zachytit, zamiloval jsem se a zrodila se má celoživotní láska k fotografování.

Lubomír na svých fotkách rád zachycuje přírodu|foto:svetluska.net

Abyste přiblížil veřejnosti své vidění světa, fotíte velice často přes silné sklo svých brýlí. Okraje fotek jsou hodně rozostřené, pouze střed je jasný. Fotky mají neuvěřitelnou atmosféru. Jakou „brýlovku“, považujete za nejzdařilejší?

Nezlobte se, ale na tuto otázku neumím odpovědět. Pro mě je každý snímek zázrakem. Každá „brýlovka“ má svůj příběh nebo emoce, které jsem během focení zažil. Největší radost mám, pokud se lidé u fotek zastaví a každý si v nich najde to své.

Lubomír často fotí tzv. "brýlovky"|foto:svetluska.net

Vaše fotografie můžeme často vidět i na nejrůznějších výstavách. Velice se nám líbil název jedné s posledních, která byla pořádaná v rámci Dnů umění nevidomých na Moravě v roce 2019, Nevidět neznamená nevnímat. Myslíte si, že je toto rys dobrého fotografa? Dobrý fotograf nemusí mít vybavení za statisíce, ale důležité je jeho vnímání světa kolem?

V mém případě mi určitě technologie pomáhá. Paradoxně díky tomu, že nevidím normálně, si všimnu nebo domyslím jiné věci kolem sebe. Říct sám o sobě, že jsem dobrý fotograf si nikdy nedovolím. Jsem jen cwakalista, co se na několik pokusů snaží zachytit svými pocity svět kolem sebe.

Budeme se moc těšit na nějakou výstavu v roce 2021?

V průběhu pandemie bylo bohužel velice složité cokoli plánovat, prozatím tomu tedy nechávám volný průběh a uvidíme, jestli se podaří výstavu zorganizovat ještě letos nebo až v příštím roce.

 Jak se vám pracuje se speciálním monitorem, na který vám přispěla i Světluška? Na jaké aktivity ho využíváte nejčastěji?

Práce s monitorem je úžasná. Přirovnal bych to asi k tomu, když si umyjete špinavé brýle a ty najednou prokouknou. Je to obrovský pomocník, za kterého jsem moc vděčný.

Další ze série fotografií "brýlovky"|foto:svetluska.net