"Nejezdím závodit s ostatními, jezdím porazit Terezu Bartoňovou z minulých závodů,“ říká plavkyně

Jste velká sportovkyně, v plaveckých závodech se umisťujete na skvělých pozicích. Kdy a proč jste vlastně začala sportovat? Co bylo tím hlavním impulsem?

Děkuji za uznání! Ta umístění nejsou zas tak skvělá. 😊 Sportuji už od gymnaziálních let, v té době jsem ale plavala jen tak sama pro sebe. Tehdy mi to nahrazovalo tělocvik, z nějž jsem byla vyloučena. Na vysoké škole jsem pokračovala nejdřív opět místo tělocviku, potom už pro sebe. A to mi zůstalo až do roku 2015. Tehdy jsem prožívala těžké období a jedna kamarádka mi nabídla své lekce plavání, které jí doktor zakázal dělat. Já jsem to vzala. Od té doby jsem začala plavat pod vedením trenéra a začala jsem se učit plavat opravdu správně. A definitivně jsem tomu propadla.

Proč jste si vybrala ze sportovních disciplín právě plavání?

Vždycky jsem milovala vodu. Už odmalička jsem plavala s rodiči a vždy mě to moc bavilo. Navíc, jelikož mám i další postižení, je dnes plavání asi jediný sport, který můžu dělat naplno, vší silou.

Můžete nám přiblížit, jaké jsou rozdíly v závodech pro vidícího a zrakově postiženého člověka?

Asi hlavní je v tom, že zrakově postižený člověk může mít na konci bazénu tzv. tapera, tedy člověka, který ho klepne holí do ramene. To zajišťuje bezpečnost plavce i správné načasování obrátky. Co se týká orientace ve dráze, plavu zkrátka blízko „lajny“ a občas se jí lehce dotknu. Tak vím, kde jsem a plavu rovně. A někdy je výhoda, že nevidíte. Nevidíte tak, jak vám soupeřky mizí z dohledu. Co je nutné sdělit, je fakt, že se nezávodí podle postižení. Závodím tak s ženami s tělesným nebo mentálním postižením.

Co máte nejraději na závodech? Je to spíš adrenalin, atmosféra nebo něco úplně jiného?

Jednak mě baví atmosféra, kdy si na startu se soupeřkami, které jsou vlastně spíš kamarádky než soupeřky, přejeme štěstí a úspěch, jednak mě baví i adrenalin. Já nejezdím závodit s ostatními. Já jezdím porazit Terezu Bartoňovou z minulých závodů. Někdy se mi to povede, jindy ne. Nejradši plavu volným způsobem, tedy kraulem. Motýlek je za trest. V neposlední řadě mě moc baví afterparty po závodech, kde si popovídám s kamarády z celé republiky, zatančíme si a užijeme si to.   

Děláte i jiné sporty? Co je pro vás s kombinovaným postižením nevidomosti a nedoslýchavosti, které máte, ve sportu největší výzva?

Dnes už jiné sporty nedělám. Mám zrakové postižení, nedoslýchám a mám i tělesné postižení, díky němuž musím čas od času sáhnout po berlích, ale poslední dobu i po invalidním vozíku. Dřív jsem ještě jezdila rekreačně na kole a chodila na delší vycházky. Největší výzva ve sportu se tak dnes soustředí na plavání. Hlavně plavat technicky správně. A mám sen: zaplavat 50 metrů kraulem pod minutu.

A v každodenním životě?

V současné době je to vůbec samostatný život, samostatná chůze. V říjnu jsem zkolabovala, spadla jsem nešikovně a byl z toho otřes mozku. V listopadu jsem začala padat a kolabovat znovu, párkrát mě odvezla rychlá rovnou od bazénu. Dodnes mám následky v podobě vestibulárního syndromu – porucha rovnováhy a polohocitu. A bohužel, dodnes taky kolabuji, takže naposledy jsem trénovala 10. 12. 2019.

Jaké používáte moderní technologie, která vám pomáhají?

Především je to chytrý telefon s hlasovým výstupem. Vloni jsem měla neuvěřitelné štěstí, na plese v tombole jsem vyhrála hlavní cenu – nejnovější model iPhonu. Dále mám stolní počítač s hlasovým výstupem, který mi také velmi usnadňuje práci. A mimo to mám i další ozvučené pomůcky – mluvící hodiny s kalendářem, mluvící budík, vysílačku (nejen) na ozvučení vozů MHD. A v neposlední řadě, vlastně na prvním místě to není technologie, ale moje rodina a přátelé. Bez nich by všechny technologie a peníze byly k ničemu.