„Klíčem k dobré orientaci v kuchyni pro nevidomé a slabozraké je světlo,“ říká designérka Veronika

Kdy jste se poprvé setkala s designem pro, nejen zrakově, hendikepované?

Bylo to na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v roce 2006, kde jsem studovala design. Jako téma jsem si vybrala nábytek pro vozíčkáře a součástí práce byla analýza o obecných potřebách lidí s tělesným i zrakovým omezením. Také jsem obcházela byty vozíčkářů, prototyp nábytku jsem řešila i s lidmi z Paraplete. Za diplomku jsem nakonec získala Cenu rektora UMPRUM a cenu Mosty od NRZP. Funkční prototyp kuchyně je součástí sbírky a výstavy designu v budově Národního technického muzea v Praze.

Jak pak tedy pokračovala vaše cesta ke kuchyním pro osoby se zrakovým hendikepem?

Na základě zmíněné diplomky mě oslovil Tyfloservis, který má centrum v každém kraji a věnuje se poradenství pro slabozraké a nevidomé. Mimo to zde působí lektoři na nácvik sebeobsluhy, kteří pomáhají například i s prací v kuchyni. Dva roky jsem s jejich lektorkou vyvíjela pro středisko v Karlových Varech kuchyni, která by zahrnovala prvky pro slabozraké i nevidomé a umožnila kvalitní nácvik. Během let se mi podařilo nakontaktovat stabilní partnery v kuchyňském vybavení a zhruba každé dva roky nějakou takovou kuchyni navrhuji. Nyní jsme navrhovala i dvě pro výuku sebeobsluhy ve škole. První pro Gymnázium a odbornou školu pro zrakově postižené s internátem v Praze 5 a další pro Školu Jaroslava Ježka na Praze 1.

Jaké mají lidé se zrakovým hendikepem možnosti při zařizování kuchyně – umí pomoci i tradiční kuchyňská studia?

Když se na mě obracel Tyfloservis poprvé, ukazovali mi návrh z kuchyňského studia, kde pochopili specifické potřeby v barevném kontrastu tak, že jedna skříňka měla černá dvířka a druhá bílá. Takto celá kuchyně vypadala jako šachovnice. Bohužel už jsem viděla několik projektů, kdy místo lineárního osvětlení pracovní plochy bylo použito bodové. Taky výrazná tmavá záda linky, co pohlcovala světlo, jsou častým nešvarem.  

Problém je, že specifické potřeby se takto detailně nikde nevyučují. Pokud se s nimi návrhář setká v praxi, tak se zároveň i učí. Záleží pak na jeho vnímání, zda se dokáže v návrhu potřebám podvolit, nebo razí jen svoji vizi. O žádném kuchyňském studiu se specializací nevím. Je tedy třeba při zadávání specifikace od slabozrakého více vysvětlovat, co by mu v orientaci pomohlo. I já sama někdy v truhlárně vysvětluji, že určité detaily nejsou estetické manýry, ale praktická pomůcka pro orientaci.

Jaká jsou specifika kuchyně pro zrakově postižené – co je naprosto odlišné od standardní kuchyně?

Jak už jsem naznačovala v předchozí odpovědi, klíčové v kuchyních pro zrakově postižené lidi je práce se světlem. Je dobré vyzkoušet si žluté i bílé světlo, aby klient zjistil, co mu neunavuje oči. Dále je obecně zásadní pracovat s barvami. Například tmavou barvou na podlaze upozorňuji na místa se spotřebiči, což pomáhá k lepší orientaci. Podlaha nesmí splývat s nábytkem, někdy úplně stačí výrazně tmavý sokl vůči světlým dvířkům a podlaze. Dobré jsou kontrastně barevné úchytky, které ukazují rozčlenění úložných prostor. Záda pracovní plochy doporučuji světlá a pracovní desku bez výrazného matoucího dekoru, spíše světlou, nebo ve středním tónu, aby mohl uživatel dobře rozlišit světlé a tmavé předměty. U horních skříněk doporučuji otevřené police nebo výklopy vzhůru. Do spodních skříněk jsou ideální zásuvky pro přehlednost. U vybavení je ale důležitý rozpočet.

Proč hraje tak důležitou roli, možná překvapivě pro lidi s těžkou vadou zraku, právě světlo?

Kvalitním osvětlením lze kupodivu výrazně podpořit zbytky zraku. Nejvíce lidem vyhovuje bílá barva a čím více v kuchyni vyzařuje bílé světlo, tím lépe se rozpoznávají obrysy předmětů a detaily. Důležitý je i údaj, jak silně svítidlo svítí. Obecně lze říct, že je kuchyni třeba „přesvětlit“ aby slabozraký viděl. Například ve cvičné kuchyni Školy Jaroslava Ježka jsem pracovala i s LED páskovým osvětlením, které je dobrým pomocníkem v případě, kdy je třeba vhodně osvětlit místa zespodu nábytku. K osvětlení patří i vypínače. Ty a elektrické zásuvky volím v kontrastních barvách.

Jaké preferujete barvy a materiály?

Celkově by kuchyně měla působit světle a optimisticky. V každém interiéru se obvykle někdy pohybují i vidící, a tak nemám ráda interiéry, které jsou tmavé a navozují omšelý vzhled. Tmavým orámováním lze vnímat hmotu linky. Čela a dvířka navrhuji v uni barvě nebo v jemném dekoru, aby výrazný dekor nebyl matoucí. Ideální jsou i jednobarevné pracovní desky, spíše světlé. Na zadní stěnu dávám tmavý pruh, tak je na světlé pracovní ploše vidět světlý předmět-vůči tmavému pruhu. Tečku za kontrastem dělají důležité doplňky, jako tmavé úchytky, tmavá dna zásuvek a tmavé dřezy. Kuchyně může být z běžných deskových materiálů, které zpracovávají truhlárny. Tedy lamino a lamináty.

Co považujete v kuchyních pro zrakově hendikepované za vyložené vychytávky?

Ty „vychytávky“ spočívají ve speciálních pomůckách pro přípravu jídla. Jako je mluvící váha, hlídač hladiny nápoje a vody. Ale jsou i obyčejné věci použité s přidanou hodnotou. Tím jsou barevná prkénka a pracovní podložky, pro někoho pomůcka, na které se dobře orientuje při přípravě pokrmu, dle barvy potravin.

Jak je to s náklady na pořízení takové specifické kuchyně?

Kvalitní kuchyni s prvky kontrastu lze pořídit i ze sortimentu Ikea, sama jsem jednu navrhovala babičce. Často v pokročilém věku vzniká situace, kdy se mobilita a zrak rychle horší a je nutné hned reagovat. Málo lidí přemýšlí tak, že se na toto období předem připraví při rekonstrukci. Cílem změn by mělo být podpoření nebo zlepšení samostatnosti handicapované osoby, tím se zlepšuje nezávislost a psychická pohoda.

Věnujete se i jiným designerským aktivitám?

Už od školy navrhuji soukromé interiéry. Jednu dobu jsem působila jako produkční a brand designér sales promotion pro Curaprox ČR a Slovensko. Nicméně moje diplomová práce mě hodně nasměrovala v mé specializaci a filozofii navrhování na míru. Po škole jsem se začala orientovat na problematiku ergonomie a omezení pohybu v interiéru. Při Národní radě zdravotně postižených jsem byla v pracovní skupině na vypracování nové vyhlášky. Odborná veřejnost mě také zná jako zakladatelku sdružení a webového magazínu na podporu designu CZECHDESIGN.CZ, které jsem pak 10 let řídila. Stále funguje, ze sdružení se stala firma s vlastním internetovým obchodem českého designu a odborným partnerem pro firmy. Nyní se soustředím na soukromé interiéry a cvičné kuchyně.

Pakliže by se samotní slabozrací, nevidomí či jejich blízcí rozhodli pro konstrukci kuchyně sami, jakého desatera rad by se měli určitě držet?

1. Zjistit, jaké osvětlení vyhovuje slabozraké osobě tedy, intenzivní/přítmí, barva světla bílá/žlutá
2. Osvětlení umístit tak, aby neoslňovalo
3. Hlavně u nevidomých platí, že každý předmět má své pevné místo, v úložných prostorách předměty nevrstvit, lepší je méně věcí v úložných prostorách. U kořenek je dobré mít úložný systém a popis Braillem
4. Celkový prostor by neměl být komplikovaný, žádná překvapení v podobě předsunutých nábytků. Raději promyslet, co by mohlo tvořit vodící linie po bytě
5. U horních skříněk použít výklopná čela či police. Dolní skříňky vybavit výsuvy
6. Troubu nemít pod linkou, ale zabudovanou ve výšce, vedle mít místo pro položení horkého plechu. Obecně se snažit najít na trhu spotřebiče s knoflíkovým ovládáním, spíše než s dotykovým
7. Pokud chci zvolit na nábytek dekor, tak volím jemný, ne výrazný a matoucí. Lesklé povrchy nejsou vhodné.
8. Podlaha by neměla splývat s barvou nábytku
9. Elektrické zásuvky a vypínače volit v kontrastní barvě vůči podkladu zdi či zad linky
10. Dřez je praktičtější tmavý, více předmětů na mytí je světlých.