„Handicapovaní by měli vytrvat v seberozvoji. To je most mezi komunikací dvou světů,“ říká hluchoslepá paní Dana.

Paní Dana se narodila s Usherovým syndromem – vadou, která postihuje jak zrak, tak sluch. Odmala se paní Dana potýkala s hluchotou. Vada zraku se přidružila až v dospělém věku. Ač může být kombinace omezení těchto smyslů pro většinu lidí téměř nepředstavitelnou, paní Daně nikdy nechyběl životní optimismus a schopnost obracet vše ke svému prospěchu. „Dříve, než jsem přijala sluchadlo jako nutnost, odezírání bylo mojí prioritou, abych vůbec věděla, co se děje. Pomohlo mi čtení všeho druhu, televizní vysílání a především komunikace se zdravou populací. Ta byla dokonalým prostředkem ke zdokonalení mého mluvení,“ vysvětluje k učení se dorozumívání v mládí Dana, která měla vždy spoustu elánu a chuti věnovat se nejrůznějším aktivitám. Jako malá milovala běh a házenou, později objevila lásku k tanci. „Když jsem v 15 letech začala chodit do tanečních, moje tělo jásalo a tanec ve mně zůstal doposud. Protančila jsem s radostí hodně let a naposledy v 55 letech jsem si zopakovala kurz tančení u Vavrušky. To bylo úžasné. Tančila bych, až bych plakala radostí,“ popisuje nadšená Dana. Tu na živé vysílání Star Dance dokonce pozvala porotkyně Tatiana Drexler.

Po škole se paní Dana na přání rodičů vyučila cukrářkou, přestože si přála docházet na gymnáziu pro neslyšící. V prvním zaměstnání tedy skutečně působila jako cukrářka, později, když začala žít v Praze, vyzkoušela práci na pozici kuchařky a salátářky. „Bavilo mě to, zraková vada mi však nedovolila nadále tyto profese vykonávat. Později jsem narazila na domácí práce a ty mi ukázaly směr, jakou cestou bych se mohla vydat dál. Dělala jsem například parádní brčka do pohárů,“ vzpomíná Dana. Té se díky této pracovní zkušenosti naskytla možnost poznat i další handicapované a poznávat konkrétní spolky, jako například LORM. Později stála paní Dana u spoluzaložení spolku VIA pro hluchoslepé. Spolupráci se spolkem později ukončila a před odchodem do důchodu působila dvanáct let ve společnosti Adaptech.

Danu navzdory vadě vždy bavilo cestování, kterému se věnuje dodnes. Jak na výlety, tak při běžných přesunech například MHD využívá i kvůli špatné pohyblivosti obvykle doprovod. Báječnou asistentku má i díky organizaci Okamžik, kterou Světluška během letité spolupráce podpořila v celkové výši 8,8 milionů korun. Asistentka paní Danu doprovází všude, kde je třeba, společně ale rády vyrazí i do divadla nebo na procházku. Organizace Okamžik ale pořádá i další aktivity, kterých paní Dana využívá – třeba ty zaměřené na zručnost. „Je to pro mě docela zajímavé a objevné, protože by mě ani nenapadlo, jak je pracné vyrábět třeba vánoční věneček na dveře,“ vysvětluje Dana. Velkým pomocníkem pro paní Danu je také počítač. „Ráno vstanu a už počítač zapínám, protože běžný tisk nepřečtu. Počítač mám upravený na základě své zrakové vady, v době covidu jsem se dokonce naučila i nakupovat přes internet a nyní už tento způsob upřednostňuji, protože v klasickém obchodě to sama nezvládám a doprovod je zde taky nutností,“ říká Dana, která využívá například i služeb organizace KC MOJA. „Lekce zaměřené na český jazyk mi pomáhají prolomit jazykovou bariéru. Myslím si, že i handicapovaní by se měli realizovat, je třeba bourat jazykovou bariéru a pokračovat stále v seberozvoji. A to je ten most mezi komunikací dvou světů, který je životně důležitý,“ uzavírá.

Velkým pomocníkem pro paní Danu je také počítač. „Ráno vstanu a už počítač zapínám, protože běžný tisk nepřečtu. Počítač mám upravený na základě své zrakové vady, " říká paní Dana|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Nejen díky nápomocným organizacím, ale i díky manželovi a vnoučatům se paní Dana cítí stále aktivně a naplněna štěstím. Lékařům je pak vděčna za to, že se jí život snaží zpříjemnit a prodloužit.