Futsal pro nevidomé je tvrdý, říká Jitka Graclíková z Avoy MU Brno

3. prosinec 2019

Futsalový tým Avoy MU Brno byl založen pod hlavičkou Masarykovy univerzity v roce 2008. Trojnásobní mistři ČR během jedenácti let obsadili také dvakrát prvenství na Středoevropské lize, třikrát při bitvách o zlaté medaile na mezinárodním turnaji v Lipsku nebo první místo na pařížském turnaji v roce 2016. Vše o futsale pro nevidomé, obdobě halového fotbalu, nám řekla navigátorka týmu Jitka Graclíková, která sama stála u zrodu Avoy MU Brno před jedenácti lety.

Vysvětlíte, proč hráči futsalu pro nevidomé musí během zápasu křičet slovo „VOY“ a v čem všem se ještě futsal liší od klasického fotbalu?

Je to jedním z nejdůležitějších pravidel tohoto paralympijského sportu, vyslovit včas, nahlas a zřetelně slovíčko “voy”, které je převzaté ze španělského “jdu”. Cílem je, aby v samotné hře nedocházelo ke srážkám. Porušení tohoto pravidla bývá zpravidla nejčastějším odpískaným faulem, který se zároveň mužstvu počítá jako akumulovaný faul. Po pátém takovém faulu se kope penalta. 

Čtyři hráči v poli jsou zrakově postižení, všichni jsou povinni být podlepeni a nosit tzv. klapky na očích, aby nikdo nemohl ve hře zneužít případné zbytky zraku. Míč je ozvučený, součástí hry jsou vidící brankář, trenér a navigátor. Po stranách hřiště jsou jako součást hry mantinely. Od diváků je vyžadováno ticho, aby se hráči mohli soustředit sluchem na míč, své spoluhráče a protihráče. Samozřejmě po vstřelené brance se všichni radují jako u běžného futsalu nebo fotbalu. 

Jak najdou hráči bránu a konkrétního spoluhráče?

Hry se kromě čtyř zrakově postižených hráčů v poli účastní taktéž vidící brankář. Ten krom zamezení vstřelení gólů naviguje verbálně své obránce. Ve svém pohybu je omezen (Dva metry dopředu a metr na každou stranu od tyčky branky). Každý tým má zároveň svého trenéra a navigátora za bránou soupeře. Každý z těchto tří jmenovaných vidících účastníků hry je oprávněn navigovat na své vlastní třetině, ve které v danou chvíli musí být míč. Klíčová je samozřejmě u tohoto sportu komunikace mezi hráči samotnými i vidícími účastníky hry. Hráči mají předem nacvičené formace. Ideálně tedy každý hráč ví, kde se na hřišti pohybuje a zároveň, kde jsou jeho spoluhráči. 

Oproti klasickému fotbalu se futsal pro nevidomé hraje s míčem s kovovými plíšky, může se také stát, že hráč narazí do mantinelu, nebo přes něj přepadne. Je vůbec možné vyváznout ze zápasu bez jediné modřiny?

Futsal pro nevidomé se řídí pravidly Mezinárodní asociace nevidomých sportovců, vychází z pravidel standardního futsalu, nikoli z fotbalových pravidel. Pro usnadnění orientace na hřišti a plynulosti hry slouží hráčům po stranách mantinely, odraz míče o mantinel není klasifikován jako aut. Zkušenější hráči už před samotným mantinelem zpomalují, jelikož velikost hřiště už bezpečně znají nebo prostě slyší odraz míče o mantinel. Já se věnuji tomuto sportu od samého počátku v ČR, tedy 11 let, za tu dobu jsem viděla stovky zápasů, ale počet přepadnutí přes mantinel bych spočítala na prstech jedné ruky. Futsal pro nevidomé je tvrdý, zároveň ale velmi divácky atraktivní sport, který se samozřejmě čas od času neobejde bez nějaké modřiny. Nutno říct, že nikdo z brněnského týmu za těch 11 let svého fungování nebyl vážně zraněn. Vážnějším zraněním se snažíme předcházet dostatečnou ochranou, tedy naši hráči všichni nosí chrániče hlavy, někteří hráči mají chrániče kolenou a mezi povinnou výbavu patří ochrana holení. 

Už podruhé jste obsadili první místo ve Středoevropské lize. Jak intenzivní je vaše příprava, jak často trénujete?

Trénujeme dvakrát týdně, v letních prázdninových měsících si ale dáváme úplnou pauzu. Jednou týdně také trénujeme mládež do osmnácti let. Obhájení titulu středoevropských mistrů je pro nás velkým závazkem a výzvou. Této ligy se účastní 6 týmů ze 4 evropských zemí. Každý z těchto týmů jednou za sezónu pořádá ligové kolo ve svém městě. 

Hraje se s oblibou i v jiných evropských zemích?

V současné chvíli by už bylo poměrně náročné najít evropské země, kde se naopak futsal pro nevidomé nehraje. Jednou z takových zemí je třeba Slovensko, což nás dost mrzí a doufáme, že se jednoho dne podaří najít i tam dostatek nadšenců. Napříč Evropou se samozřejmě trénuje v různých podmínkách. Například tým Velké Británie funguje na profesionální úrovni. Posledními mistry Evropy se stali Španělé, kteří ve finále v Římě porazili Francouze. Oba tyto týmy se tak kvalifikovaly na paralympiádu do Tokia. Zmiňovaná Velká Británie si z Mistrovství Evropy odnesla bronzové medaile. 

Kdo je vaší největší tuzemskou a zahraniční konkurencí?

V ČR fungují pouze dva týmy, v Brně a Praze. Historicky jsme proti sobě hrávali českou ligu, v současné době se potkáváme na poli té ligy středoevropské. Pro srovnání tým BSC Praha se naposled umístil na čtvrtém místě, jak už jsem říkala, my jsme tedy obhájili zlato. Co se týče té konkurence zahraniční, pořádáme vlastní mezinárodní turnajBučovice Blind Football Cup, na který se snažíme zvát evropskou špičku mezi kluby, v minulosti se nám podařilo do Bučovic přilákat třeba brazilské paralympijské vítěze, Argentince či Kolumbijce. 

Na co přesně byla využita pomoc do Světlušky?

Pomoci od Světlušky si nesmírně vážíme, Světluška je našim dlouhodobým partnerem a podporuje nás od samého vzniku. Výrazně pomáhá při pořádání právě zmiňovaného mezinárodního turnaje Bučovice Blind Football Cup, díky Světlušce se ale dostaneme i na mezinárodní klubové turnaje do zahraničí. V neposlední řadě Světluška samozřejmě finančně podporuje naši účast ve Středoevropské lize a samotné pořádání brněnského ligového kola. 

 

Spustit audio