Před rozhlasem:
Kdybych měla psát pracovní životopis, musely by vzniknout dva. Jeden, který by mapoval mojí moderátorskou kariéru a jeden pěveckou. Původně jsem si vybrala profesi historičky. Tento obor, konkrétně historii a muzeologii, jsem vystudovala na Slezské univerzitě v Opavě a současně vystudovala i ostravskou Lidovou konzervatoř. Už během studií jsem začala pracovat jako redaktorka a moderátorka zpravodajství České televize. V roce 1994 jsem začala moderovat hlavní zpravodajskou relaci v TV Nova. Od roku 1996 jsem nastoupila jako moderátorka večerního zpravodajství do TV Prima a hlavní zprávy tam moderovala až do roku 2006. V roce 2007 jsem moderovala na ČT24 živý diskuzní pořad Vedlejší efekty. Od března 2008 do září 2009 jsem moderovala zprávy a publicistické pořady v digitální zpravodajské televizi Z1.
V roce 1996 jsem začala také v rádiu Frekvence 1 moderovat svůj pořad Odpolední klid, který se každý víkend živě vysílal téměř tři roky. Mezi hosty byly i osobnosti, které tady mezi námi už nejsou, a tak rozhovory s Pavlem Tigridem, Borisem Rösnerem, Waldemarem Matuškou, Jiřím Reinsbergem nebo Miloslavem Šimkem patří mezi vzácné vzpomínky a relikvie, které umožňuje profese moderátora.
Pravidelně také publikuji své „glosy“ v časopise Československá fotografie. Souběžně s touto moderátorskou a novinářskou profesí hostuji v operních domech v Česku, koncertuji doma i v zahraničí a spolupracuji s mnoha hudebními tělesy.
Do divadla jsem vstoupila prostřednictvím muzikálu. Tři roky jsem zpívala jednu ze sólových rolí v úspěšném muzikálu Krysař. Po té jsem se zaměřila především na klasickou hudbu. V českých divadlech hostuji v mezzosopránových rolích (G. Verdi: Nabucco – Fenena, G. Puccini: Madama Butterfly – Suzuki, Ch. Gounode: Faust a Markétka – Siebel, W. A. Mozart: Cosi fan tutte – Dorabella, A. Dvořák: Rusalka – žínka, J. Strauss: Netopýr – hrabě Orlovský, A. Dvořák: Čert a Káča – Káča...). Pravidelně koncertuji s Triem Amadeus. Tento mozartovský projekt je mimořádný především tím, že úpravy písní i árií pro mezzosoprán a dechové trio vznikají speciálně pro společné koncerty.
Zároveň jsem součástí Tria Lyrico (Kateřina Englichová – harfa, Žofie Vokálková – flétna), kde interpretuji především francouzský a italský repertoár spolu s harfou a flétnou. Spolupracovala jsem s řadou hudebních těles, například se Severočeskou fi lharmonií, Královéhradeckou fi lharmonií, Janáčkovou fi lharmonií Ostrava, Wihanovým kvartetem. Hostovala jsem ve Státní opeře Praha, v Hudebním divadle v Karlíně, v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, v Městském divadle Karlovy Vary a pravidelně hostuji v Divadle F. X. Šaldy v Liberci.
Na společných projektech jsem spolupracovala s Kateřinou Englichovou, Lubomírem Brabcem, Jaroslavem Svěceným nebo Wihanovým kvartetem. V repertoáru mám mezzosopránové i některé sopránové role, řadu písňových cyklů a oratorních skladeb. Koncertuji nejen na domácích scénách, ale také v New Yorku, Německu, Rakousku, Japonsku nebo na Kypru. Ve své koncertní činnosti se věnuji i dětem. Koncertní program „Vážná hudba nemusí být vážná“ se snažím mladým lidem přiblížit klasickou hudbu. Za činnost v oblasti umění mi v roce 2002 udělila Evropská unie umění Cenu Gustava Mahlera.
Všechny články
-
Vždy jsem věřil, že se dočkám svobody. Nikdy jsem nezapochyboval, tvrdí Jiří Stránský
Je znám jako spisovatel, ale sám sebe považuje za vypravěče. Ve svých knihách čerpá ze svých zážitků. Třeba z těch, kdy ho komunisté odsoudili k pracím v dole a mučili.
-
Blackout: Na cestě. Druhý dokument o přežití
Když se u domorodých kmenů stává z kluka muž, musí odejít sám do lesa nebo džungle. Tahle naše cesta byla taky vlastně iniciační. Jen trochu obráceně.
-
Blackout: Jdeme z města. Dokument o přežití
Co budete dělat vy, až nepůjde elektřina a svět se zhroutí? Martina Kociánová a Tomáš Černý s Václavem Cílkem a plukovníkem Karlem Klinovským na výpravě za preppery.
-
Dnešní architektura je zprzněná, říká autor OD Máj nebo Nový Smíchov Martin Rajniš
Co jde vyčíst z architektonických nákresů? Prozradí vám architekt, ketrý navrhuje obchoďáky i křehké dřevěné stavby.
-
Baarová s Mandlovou. Odsoudit, či chápat? Nebo dokonce odpustit? uvažuje autorka hry Pankrác 45
Jak by to dopadlo, kdyby se ve vězeňské cele sešly obě slavné herečky. I o tom je divadelní hra Pankrác 45 spisovatelky, režisérky a dramaturgyně Švandova divadla M...
-
Za nic se nestydím, prohlašuje Hana Zagorová. Slaví kulatiny
K tomu vyprodává koncerty, vydává desku. Co si zpětně myslí o své spolupráci s Kotvaldem a Hložkem. Jak vnímá legendární projev Miloše Jakeše a dobu, kdy nesměla?
-
Josef Alois Náhlovský: Dnešní humor je brutální. Stejně jako doba
„Host do domu, hůl do ruky,“ komentoval přivítání do pořadu Host do domu. Co taky čekat od kronikáře národa Krušnohorců a člena kapely s hrdým názvem Kozí bobky?
-
Respektování práv hostitelské země nám zachránilo život, říká cestovatel Miroslav Zikmund
Má naše planeta ještě nějaká tajemství? Co chybí soudobým cestovatelům? Jak moc je důležitá přizpůsobivost v hostitelské zemi?
-
Miroslav Zikmund: My jsme v podstatě strašně smutný národ. Mizí skromnost a nezáří nám oči radostí
Trekové boty, chytré telefony, dokonalé fotoaparáty, funkční prádlo... Miroslav Zikmund nic z toho neměl, a přesto procestoval bezmála celý svět.
-
Milanu Heinovi radil Miloš Kopecký. O čem s ním nikdy nechtěl mluvit?
Svého času byl boxerem a hercem. Dnes je majitelem pražského Divadla Ungelt. Při jeho zakládání mu radil Miloš Kopecký.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 6
- 7
- 8
- 9
- 10
- …
- následující ›
- poslední »