„Každý, kdo výstavu navštívil, je nadšený,“ má radost vedoucí komunikace Canonu Eva Kučmášová
12. června jsme ve spolupráci se společnostmi Canon a Czech Photo odstartovali výstavu Svět nevídaný. Venkovní instalace, která je veřejnosti přístupná až do 12. srpna v karlínském Fragmentu, představuje 14 velkoformátových fotografií vytištěných pomocí metody reliéfního tisku. Vystavené snímky jsou tedy trojrozměrné a hmatné i pro zrakově handicapované.
O samotné metodě tisku, vybraných fotografiích i cílech výstavy jsme si povídali s Evou Kučmášovou, která vede komunikační týmy Canonu v Česku, na Slovensku, v Polsku a Maďarsku. Eva stojí i za oceňovanými projekty, jako byla výstava MEDA Ambasadorka umění v Museu Kampa, Kancelář budoucnosti, Tapetová revoluce s Canonem nebo právě probíhající výstava reliéfních fotografií Svět nevídaný.
Kdy a v čí hlavě se poprvé zrodil nápad na výstavu Svět nevídaný?
Výstava Svět nevídaný je českou verzí anglického originálu World Unseen. Ten připravili letos na jaře kolegové z anglického Canonu ve spolupráci s Královským národním institutem nevidomých (RNIB). Nápad na výstavu fotografií, jejichž části budou vytištěné s reliéfem tak, aby si je mohli osahat i lidé se zrakovým hendikepem, tedy pochází z Ostrovů. Pro nás tady v Čechách jde o další z řady uměleckých projektů, připomněla bych třeba tisk zmenšené repliky obrazu Katedrála od Františka Kupky včetně mistrových tahů štětcem, která se stala součástí edukačního ateliéru v Museu Kampa.
Kdo vybíral konkrétních 14 fotografií a proč zrovna tyto?
Jde opět o výběr kolegů z Anglie, kteří dbali na to, aby byla výstava co nejpestřejší. Všichni autoři jsou světově známí fotografové a ambasadoři Canonu, je mezi nimi třeba Jihoafričan Brent Stirton, dvorní sportovní fotograf The Times Marc Aspland, německá módní fotografka Heidi Rondak nebo držitel Pulitzerovy ceny Muhammed Muheisen. Tematický zásah je široký, od přírody přes sport po místa zasažená válkou. Mě osobně zaujal černobílý portrét od Iana Treherneho, jenž začal fotit, až když sám přišel o zrak.
Můžete jednoduše popsat metodu tisku, kterým jsou fotografie vytištěny?
Fotografie jsou vytištěné na velkoformátovém stroji Canon Arizona s pomocí softwaru PRISMAelevateXL. Pro dosažení požadovaného reliéfního efektu se na sebe tiskne několik velmi tenkých vrstev inkoustu, vždy vytvrzených UV světlem. Tam, kde chceme mít horní okraj reliéfu, překryjeme tento bod bílou barvou a následně plnobarevnou vrstvou. Výsledkem je hmatový obraz, který vytváří kompletní dojem z fotografie i pro návštěvníky výstavy bez vady zraku.
Jaké další využití najde v praxi tato metoda tisku?
Technologie umožňující výšku reliéfu až 4 mm je ideální pro různé aplikace včetně tapet, texturovaných povrchů nebo právě materiálů pro zrakově postižené včetně Braillova písma. Přelomová je například v tom, že dříve nebylo možné kombinovat reliéf s jemným strukturováním nebo s plnobarevným tiskem s takovou přesností, stejně jako nebylo možné tisknout reliéf na tak širokou paletu materiálů.
V rámci celého projektu jste spolupracovali i s nevidomým Lukášem Hosnedlem,
jaké zajímavé vhledy vám k celé výstavě dal? Cokoli, co vás překvapilo?
Předně bych chtěla říct, že si velmi vážíme spolupráce nejen s Lukášem, ale také s Nadačním fondem Českého rozhlasu a Střediskem Teiresiás. Lukášův přínos byl v pomoci s přístupností výstavy, kterou jsme s ním konzultovali od samého začátku. Otestoval, jestli je vůbec reliéfní tisk od Canonu pro nevidomé vhodný, dal nám klíčové doporučení, aby hmatový dojem doplnil zvukový popis toho, na co vlastně návštěvník výstavy sahá. Poradil nám, kde si nechat vypracovat navigaci na výstavu od nejbližší zastávky MHD.
Překvapilo nás třeba to, že někteří mladí lidé s vadou zraku prý už tolik nepoužívají, nebo dokonce neznají Braillovo písmo. Celkově pro nás byla skvělá zkušenost zjistit, co vše je potřeba zařídit, aby výstava byla opravdu dobře přístupná pro nevidomé i bez doprovodu.
Zkoušela jste si i vy projít výstavu potmě a pouze hmatem?
Zatím jsem bohužel neměla šanci to vyzkoušet. Mám trochu „nevýhodu“ v tom, že všechny fotky a jejich příběhy znám díky měsícům příprav nazpaměť a mám tedy na rozdíl od nevidomých v hlavě už dopředu vytvořenou představu o tom, na co sahám.
Dopomáhají vystavené snímky ještě něčím (kromě hmatu), aby si slabozrací a nevidomí mohli ještě lépe navnímat celé emotivní spektrum, které si z pohledu na obraz odnese člověk vidící?
Komplexnější dojem z fotografií pomohou utvořit také již zmíněné podrobné audio popisky na webu výstavy, kam se návštěvníci dostanou po načtení QR kódu. Pro ty, kteří preferují si pomocí speciálního programu „číst“, je připraven textový popis. Mimochodem umístění QR kódu na obrazech jsme také museli s Lukášem pečlivě promyslet. Zde bych ještě chtěla zmínit, že pro vidící návštěvníky je na druhé straně každé fotografie připravena ukázka, jak snímek vnímají lidí s různými vadami zraku – zeleným zákalem, diabetickou retinopatií atd. Výstava má tedy i edukační rozměr.
Jaké máte na výstavu ohlasy?
Velmi důležité a potěšující pro nás bylo, když Lukáš ohodnotil Svět nevídaný jako první projekt tohoto druhu, který je skutečně 100% inkluzivní a přístupný pro lidi se zrakovým hendikepem i bez doprovodu. Rád říkává, že nevidomý kluk sem v klidu může vzít na rande svou nevidomou holku.
Každý, kdo výstavu navštívil, je nadšený. Další zvýšení ohlasu si slibujeme od přesunu výstavy do Nových Butovic, zdejší výstavní prostor Czech Photo Gallery totiž leží jen pár desítek metrů od gymnázia pro zrakově postižené.
Co plánuje Canon zajímavého v následujících měsících?
Kromě Světa nevídaného jsme v první polovině roku připravovali i další výstavu. Jmenuje se Samsovo tajemství a navštívit ji můžete v Galerii Roberta Guttmanna, která je součástí Židovského muzea v Praze. Jde o mystifikaci izraelského umělce Odeda Ezera, podle nějž byl hlavní hrdina povídky Proměna od Franze Kafky, Řehoř Samsa, existující postavou a plodným literátem, jehož knihy se ale ztratily. Spolu s partnerskou firmou Perfect print services jsme pro tuto výstavu zabalili celou galerii včetně podlahy do velkoformátových tisků, které dotváří pravou „kafkovskou“ atmosféru.
