Kavárníci – seznamte se
Víte, kdo vás obsluhuje v naprosté tmě v zážitkové Kavárně POTMĚ? Přečtěte si zajímavosti o našich kavárnících, kteří ani po opuštění naší pojízdné kafetérie z role zrakově postižených nevystoupí.
Nevidomí a slabozrací kavárníci
Všichni naši kavárníci jsou lidé s těžkým zrakovým postižením, kteří s hendikepem žijí buď od narození, nebo o zrak přišli v průběhu života. Někteří nevidí vůbec, někteří, jak sami říkají, něco málo "ukouknou", v Kavárně POTMĚ jsou na tom ale všichni, včetně vás, úplně stejně.
Kompletní sestava (vidících i nevidících členů) týmu Kavárny POTMĚ
Miroslav
Pracuji jako lektor pro osvětovou činnost. Mým největším koníčkem je hudba, často docházím za seniory, kterým hraji na akordeon. Nejraději mám pozici hostes nebo barman, jako číšník si totiž připadám pomalý a nerad zdržuji tým, neboť někdy je to tempíčko fakt masakrovní!
Velký milovník hudby Mirek v rozhovoru pro metro.cz
Veronika
Se Světluškou svítím už od roku 2019. Do kavárny jsem úplně poprvé zavítala jako host, a to s kamarádkou. Koncept se mi líbil natolik, že jsem se chtěla stát jeho součástí. V Kavárně POTMĚ mě nyní nejvíce baví práce s kolektivem a celkově to, že mi projekt dává velký smysl.
Nikola
V projektu působím od roku 2017, kdy jsem se na zkoušce na univerzitě seznámila s Nicole Fryčovou, která byla součástí nevidícího týmu a se Světluškou mě propojila. Zkoušku jsme obě úspěšně složily a dodnes jsem Nicole vděčná, že mi tenkrát kontakt se světem nevidomých zprostředkovala. Na kavárně mě nejvíce baví bourání stereotypů, skvělý a zábavný kolektiv lidí a neomezený přísun kávy.
Monika
Ke Kavárně POTMĚ jsem se poprvé dostala v roce 2015, a to během náhodné návštěvy Prahy. Tehdy jsem spatřila kavárnu před Paládiem a vystála pěkně dlouhou frontu, než jsem se dostala dovnitř. Návštěva Kavárny POTMĚ mě naprosto uchvátila a nechtěla jsem odejít. Dala jsem si tenkrát výborné víno a ne jedno. Po návštěvě jsem se zmínila, že by se mi líbilo i pro Kavárnu POTMĚ pracovat. Rok se s rokem sešel a v květnu 2016 mi přišla nabídka, že bude Kavárna POTMĚ ve Zlíně a chybí jim jeden vidící pracovník. Neváhala jsem ani minutu. V prvním roce jsem působila jako brigádník a od následujícího roku jsem se stala vedoucí kavárny a tuto pozici bych opustit nechtěla. S Kavárnou POTMĚ jsem dodnes. Vážím si možnosti lidem "otevřít oči", aby si zase oni vážili svého zraku, a umožnit jim nahlédnout do toho, jaké je to o zrak přijít.
Aneta
Kavárnu POTMĚ znám už celkem dlouho a když mi loni do e-mailu přišla nabídka možnosti brigády, neváhala jsem ani minutu a měla štěstí, že mě vedení vybralo. S Kavárnou působím krátce, rok 2023 byl mým prvním. Mezi největší plus práce na kavárně patří komunita lidí, kterou jsem poznala. Jedná se především o kavárníky, se kterými navazuji kontakt i mimo práci a jsem vděčná, že jsem tak úžasné lidi mohla poznat. V rámci práce na kavárně mě baví osvěta, kterou kavárna šíří a poznávání nových lidí, kteří se o problematiku zrakového postižení zajímají. Lidé, kterým mohu předávat nové informace a se kterými se často velmi dobře povídá.
Kateřina
Pracuji jako lektorka pro osvětovou činnost pro Belušku z. s. Ve volném čase ráda vařím, chodím na procházky a navštěvuji seniory se svým vodícím psem, také ráda čtu a plavu. Největší legrace je v naší kavárně bezpochyby s malými dětmi. Jejich otázky (např. Jak tady vidíte? Ukážete mi ty speciální brýle co máte na očích?), jsou dokonalé.
Markéta
K projektu jsem se dostala díky speciálně-pedagogické praxi na VŠ. Nyní působím na pozici hostesky, kde mě nejvíce baví to, že mohu přinést informace o světě nevidomých a slabozrakých široké veřejnosti.
Matěj
Do projektu Kavárna POTMĚ jsem se do stal skrze mou nevidomou sestru, která mě vyhecovala k tomu, abych tuto příležitost, strávit pár náročných, ale hezkých dní, plně využil. Nejraději na tomto projektu mám, když se překlene propast mezi nevidomými a vidícími a společně dokážeme fungovat jako jeden celek. V kavárně jsem pořád ještě nováček, ale už se těším na další čas strávený sice ve tmě, ale s partou skvělých lidí.
Xenie
Světluška mi několikrát přispěla, například na různé kurzy, jako kurz práce s počítačem, lekce jógy nebo kurz psychologie. Díky Světlušce mohu žít naplněný život a rozvíjet své zájmy, a tak jsem se rozhodla pomoci naopak já Světlušce. V projektu Kavárna POTMĚ působím už 6 let a nejraději ze všeho mám popovídání s návštěvníky, kterým mohu přibližovat svět nevidomých.
Anna
Ke kavárně jsem se dostala odhadem před patnácti lety, nejdřív jen jako průvodce kavárníků a velmi brzy i jako plnohodnotný člen týmu, kterým jsem s přestávkami dodnes. Na kavárně mám ráda tu atmosféru a hovory s hosty. Díky tmě se odbourávají zábrany, a tak jako se hosté ptají mě na věci, které je zajímají, tak se často rozpovídají i o sobě a já mam možnost taky nabýt mnoho zajímavých informací. Jednou dokonce i nabídku k sňatku :-D
Romana
Kavárna a já už se známe 15 let, to ještě z dob, kdy jsem ji se synkem, když byl miminko.
Nyní jsem v kavárně třetím rokem jako pracující. Jsem sama plně nevidomá a baví mě lidem ukazovat, že náš život může být stejně bohatý jako ten jejich. Taky mě baví, že na kavárně můžu být sama sebou, ať už jsem zrovna číšnicí, baristkou nebo tou, která lidi uvede do absolutní tmy.
Eliška
Kavárnu POTMĚ jsem poznala přes mou kamarádku v roce 2023, která zde působila již dříve. Obě máme vystudovanou tyflopedii, takže to pro nás byla skvělá pracovní příležitost. To nejhodnotnější, co kavárna dělá, je dle mého názoru osvěta, kterou mezi návštěvníky kavárny šíříme. Osobně ráda seznamuji návštěvníky s kompenzačními pomůckami pro osoby nevidomé nebo se systémem Braillova písma. Dále mě baví projekty Kavárny určené pro školy.
Andrea
Ke kavárně jsem se dostala přes kavárníka, který již na projektu pracoval. Jeden rok mě celou sezónou lákal, ale na nabídku jsem přistoupila až o rok později, tedy v roce 2017.
Přestože jsem se jí dlouho vyhýbala a bála se, našla jsem se v pozici číšníka. Ráda si při obsluhování povídám s návštěvníky kavárny a uvádím je tak do světa zrakového handicapu. Ráda si ve chvíli volna s návštěvníky taktéž zahraji některou z hmatových her
Marika
O projektu Kavárna POTMĚ vím už několik let, ale nikdy jsem ji nenavštívila osobně. Nedokázala jsem si představit, jak bych zvládla v úplné tmě vařit kafe, natož obsluhovat hosty. Chtěla jsem však překonávat sama sebe i své hranice a rozhodla jsem se, že se do projektu zapojím. Byla to pro mě velká výzva, které jsem se obávala, ale zároveň se na ni neuvěřitelně těšila. Letos už to bude třetí rok, kdy společně s kavárnou vyražím vstříc novým zážitkům a zajímavým setkáním. Na práci v kavárně mě nejvíce baví nekonečná zásoba zajímavých a zvídavých otázek ze strany hostů ohledně života se zrakovým handicapem, na které vždy ráda odpovídám. Obzvlášť oblíbenými hosty jsou pro mě malé děti, které v kavárně zpravidla setřesou jakýkoli stud a jsou úžasně bezprostřední. Mám taky moc ráda, když je v kavárně rušno, všichni máme plné ruce práce a kávovar se nezastaví.
Veronika
K projektu Kavárna Potmě jsem se dostala jako nadšený host tehdy ještě zatemněného autobusu, a to když přijel do Poděbrad, kde žiji. Tehdy jsem Kavárnu navštívila poprvé, zato hned několikrát. Neuvěřitelná atmosféra a lidskost všech, kteří se na projektu podílejí způsobila, že jsem se stala stálou součástí týmu pro další kavárenské sezony. Svůj první výjezd jsem absolvovala v létě roku 2019 na Letní filmové škole v Uherském Hradišti a nikdy na něj nezapomenu. Kavárna POTMĚ se v mých očích pyšní unikátní atmosférou a vždy s láskou vzpomínám na zážitky, které společně s kavárníky během výjezdů tvoříme. Každý den provozu je pro nás výzvou, ale společně s hosty, kteří k nám chodí, prožíváme jedinečné okamžiky. Všichni jsme si díky tmě tak nějak blíž, což vyvolává velkou škálu emocí. Úsměvy i smutky, strach, vzpomínky, empatii, sebepoznání, lidskost a především pokoru. A to jsou přesně ty chvíle, kdy mě práce v kavárně baví nejvíc.
Martin
K projektu kavárny jsem se dostal na doporučení svého dobrého kamaráda, ale slyšel jsem o něm již dříve. Už přes dva roky si zde užívám práci v prostředí, kde se cítím jako doma, čili ve tmě. Mám rád, když si mohu dělat věci podle svého a nikdo mě nekritizuje za to, jak to vypadá na pohled. Také mám radost, když mohu obsloužit lidi, které projekt opravdu zajímá a návštěvu si užívají.