Září: měsíc dobročinné závěti. Když pomoc může pokračovat i po našem životě
Měsíc dobročinné závěti, který probíhá od 13. září do 12. října, připomíná, že závěť nemusí být jen způsobem, jak uspořádat své záležitosti a myslet na své blízké. Může být také příležitostí odkázat část svého majetku dobročinné organizaci a pomáhat tak i v době, kdy už sami nemůžeme být u toho. Na Světlušku tímto způsobem myslí dárci už řadu let.
Závěť je velmi osobní věc. Je v ní otisk toho, co je pro člověka důležité, na kom mu záleží a jaký odkaz po sobě chce zanechat. A právě proto si nesmírně vážíme každého, kdo se rozhodne pamatovat ve své závěti také na Světlušku. „Takové rozhodnutí vnímáme jako mimořádné gesto důvěry. Je to způsob, jak může člověk pomáhat i ve chvíli, kdy už tu s námi není,“ říká ředitel Nadačního fondu Českého rozhlasu Jiří Váňa.
Od roku 2018 získala Světluška díky darům ze závětí téměř 20 milionů korun.. Jen v roce 2025 přišlo tímto způsobem více než 14,5 milionu korun. Za těmito čísly ale nejsou jen finanční částky. Jsou za nimi především konkrétní lidé a jejich rozhodnutí pomáhat.
Jeho poslední investice měla pomáhat druhým
Jedním z lidí, kteří se rozhodli, že jejich pomoc bude pokračovat i po jejich smrti, byl také Jaroslav. Jeho životní cesta nebyla jednoduchá – prošel emigrací, těžkými začátky v zahraničí i úspěšným podnikáním. Neměl vlastní děti a podle jeho blízké přítelkyně Gabriely, která o něj v posledních letech pečovala, právě proto přemýšlel o tom, co se s jeho majetkem stane, až tu jednou nebude. „Když už svůj majetek nemohl předat vlastním dětem, rozhodl se, že alespoň jeho část bude pomáhat dětem a dalším lidem, kteří pomoc potřebují. Peníze pro Jaroslava nikdy nebyly něčím, co má jen ležet. Celý život je dokázal vydělat, investovat a nechat dál pracovat. Možná právě proto mi připadá příznačné, že i po jeho smrti mají pokračovat dál – jen už ne proto, aby vytvářely další majetek pro něj, ale aby pomáhaly druhým,“ vzpomíná Gabriela.
Jeho závěť velmi dobře odráží celý jeho život. Organizace nevybíral náhodně. Vybíral místa a oblasti, ke kterým měl nějaký vztah nebo které považoval za důležité. Pocházel z Dolních Počernic, proto část svého majetku směřoval tam a místním organizacím. Další velkou část života prožil v Českých Budějovicích. A podobným způsobem přemýšlel i o dalších darech.
Mezi organizace, které se rozhodl podpořit, patří i Nadační fond Českého rozhlasu. Pan Jaroslav měl velmi silný vztah k Českému rozhlasu, který pro něj byl během života v zahraničí důležitým poutem s domovem. Poslouchal rozhovory, politické debaty, na cestách dopravní informace, a především miloval hudbu. Český rozhlas ho provázel velkou část života a v pozdějších letech mu pomáhal překonávat i samotu. Světluška pro něj podle Gabriely představovala přirozené spojení s Českým rozhlasem, ale také s tématem zraku, který měl sám až do vysokého věku výjimečně dobrý. „Dokázal najít i úplně maličké smítko na podlaze, kterého by si většina lidí vůbec nevšimla. Zároveň si uvědomoval, že ne každý má v životě takové štěstí. Spojení pomoci lidem se zrakovým postižením s Českým rozhlasem, který pro něj tolik znamenal, proto podle mě dávalo velký smysl,“ říká. Jeho závěť tak nebyla jen rozhodnutím o majetku. Byla také určitým otiskem jeho života, vztahů a věcí, kterým věřil a které pro něj měly význam.
Když dar dostane nový smysl
Dobročinná závěť přitom neznamená, že člověk musí odkázat celý svůj majetek. Může jít o konkrétní částku, podíl nebo třeba určitý majetek. A může být také způsobem, jak podpořit věc, která je člověku blízká a které věřil už za svého života.
Všem, kteří se rozhodli myslet na Světlušku ve své závěti, patří náš veliký dík. Jejich rozhodnutí nám připomíná, že pomoc nemusí mít svůj konec. Dobrá myšlenka může pokračovat dál a pomáhat lidem, kteří ji potřebují – třeba i mnoho let poté, co její dárce odešel.
Více také na https://zavetpomaha.cz/mesic/
